Ploučnice 2025 - pluli jsme do pravěku po české Amazonce
Jak bylo na Ploučnici 2025
akce proběhla v termínu 30.5.-1.6.2025
Sešli jsme se v pátek mezi 17 a 18 hodinou na Borečku a do programu jsme skočili rovnýma nohama.
Pod vedením Jíři a Standy jsme vyrazili na bývalé vojenské letiště v Hradčanech. Ohromující dráha dlouhá přes 3 km a široká 80 metrů všechny uchvátila. Ještě zajímavějším se ale ukázal průzkum hangárů a ohromnými mnohatunovými vraty. Otázka večera byla jasná. Jsou v hangárech nějaká letadla? A tak kluci hledali skulinky kudy by bylo možné nakouknout.
Po návratu do kempu už přišel na řadu Jířův luxusní gulášek, po kterém se jenom zaprášilo. Marná slávy, hlad je nejlepší kuchař. Pak jsme dlouho do noci seděli u ohně povídali.
V sobotu po snídani jsme vyrazili vodáckým autobusem na start nad průrvou Ploučnice.
Všichni jsme řádně natěšení na vodu vyfasovali lodě, pádla a vesty a vyrazili na vodu, směr skalní tunel. Jedinečnou atrakci, kterou jízda skalním tunelem na kanoi bezesporu je, si všichni dosyta užili a i výjezd z tunelu proběhl tentokrát bez cvaknutí.
Jako obvykle jsme dali obědovou pauzu v Mimoni n v zámeckém parku. Výrobu oběda, kterým byl šopák s uzeným bezchybně řídili Pěšinka s Pánem ohně. Oba prokázali vysoké kuchařské i managerské nadání, takže oběd byl skvostný a jako obvykle nic nezbylo.
A jako třešničku na dortu jsme si v místní zmrzlinárně dopřáli sladké potěšení do kornoutků. K dispozici bylo veliké množství rozličných chutí včetně čabajkové, tvarůžkové nebo asfaltové zmrzliny. Odvahu k ochutnání přes počáteční touhu to zkusit ale nakonec nikdo nenašel.
Nicméně sladce posilněni jsme po chvíli vyrazili vstříc dalšímu dobrodružství.
Ještě chvíli jsme si užívali klidnou plavbu ale pak se řeka začala rychle měnit a postupně jsme vjeli do pralesa.
Zákruta střídala zákrutu, všude husté křoví a padlé stromy. Místy průseky široké pouze na loď, někdy ani to ne a do toho svižný proud. S železnou pravidelností se objevovali nové a nové překážky.
Dlouhou dobu se všichni probíjeli džunglí statečně a v pohodě, ale nakonec si řeka přece jenom začala vybírat svoji daň. Pán ohně s Adrianem jednu křovinatou pasáž nezvládli a díky proudu skončili v hustém křoví dnem vzhůru a po pás ve vodě.
Jířa se Standou to při průjezdu kolem trosečníků situaci velmi vtipně okomentovali, ale to netušili, že za chvilku se jim povede podobně.
Kanoe pod hladinou jako ponorka, oba ve vodě, plovoucí věci, všude křoví a navíc na Standu přišlo čůrání. Prostě prekérka.
A pak do toho všeho ještě začalo pršet, takže iluze Amazonie byla dokonalá. Do kempu jsme tak dojeli všichni mokří a řádně zmordovaní.
Večer, po teplé sprše zase vyšlo sluníčko a už bylo dobře. Škvělá čína k večeři všem dobila energii, ale jenom na chvilku, a tak místo výšlapu na Ralsko odpadli někteří rovnou do spacáčků a zbylí držáci vyrazili na výlet na letiště. Tím se ovšem definitivně dorazili a tak po příchodu byli moc rádi, že můžou zalehnout také.
V neděli ráno při snídani Jířa se Standou oznámili, že druhý den bude ještě náročnější. Ale nikdo tomu nechtěl uvěřit. Tím pádem i před vyplutím panovala dobrá nálada a optimismus.
Pravdou ale bylo, že prakticky ihned po vyplutí jsme vjeli do pralesa. Sice nijak hustého, nicméně občas kláda, občas křoví a dokola se opakující pravá, levá začali bez milosti ubírat vodákům síly. A zastavit nebylo kde.
A tak jedinou chvílí k odpočinku a načerpání nové energie bylo vaření oběda. Goodmanská zelňačka byla jako obvykle luxusní. A vařili jsme ji hezky společně a po trampsku v kotlíku.
Protože nejtěžší úsek plavby byl ještě před námi, tak se chvíle odpočinku opravdu hodila.
Čekali nás totiž nádherné, ale dlouhé klikatící se meandry a pak prales jako vystřižený z filmů o dobývání Amazonie. Cesta zpět nevedla, tak jsme do toho prostě vlítli.
Po přistání v cíli byli Pán ohně s Adrianem tak šťastní, že rozpoutali malou vodní bitvu, a tím pádem byli všichni přítomní kvalitně omyti.
Nicméně dobrá nálada všem vydržela i do poslední části neděle a tou byla jízda na koloběžkách zpět do kempu.
Tam už nás čekalo balení, loučení a odjezd domů.
A protože všichni odjížděli v pohodě, věřím, že se sejdeme i příští rok společně zase na vodě.
Co jsme zažili
- Plavbu hustou džunglí
- Přelézání a podplouvání padlých kmenů
- Prorážení křovin a jízda úzkými průseky
- Manévrování s loděmi v zákrutách a v proudu
- Prosluněné meandry s vážkami a zpěvem ptáků
- Vaření na ohni jako trampové
- Úlevu v kempu při společném jídle