Slapy 2025 - jak jsme se stali vodními záchranáři
V pátek odpoledne jsme jako obvykle řádně natěšení, dorazili na Slapy.
Měli jsme mezi sebou pár nováčků, kteří moc netušili, co nás čeká a tak jsme po krátkém seznámení a rozdělení postelí v chatkách skočili do programu rovnýma nohama.
V 18:00 jsme nastoupili do motorových člunů a vyrazili na jezero. V tomhle období je ještě Slapská přehrada úplně prázdná, takže jsme mohli dát motorům řádně "napít". A 300 koní pod kapotou, to už je slušné stádečko. Chvíli jsme brázdili na plný výkon Slapskou hladinu a pak kapitán zavelel: A teď budou řídit Goodmani.
Kluci i tátové dostali možnost zařídit si řídit člun, a dostat z něj co to půjde. A to byl pěknej mazec, při kterém se všichni tak nějak začali usmívat.
A pak přišla na řadu první výzva:
Ochutnávka teploty vody v přehradě.
Všichni se k ní postavili chlapsky a tak jsme společně zanořili svá krásná těla do studené slapské vody. Někdo dělal machra, někdo se klepal, ale všichni to nakonec s přehledem dali.
A protože studená voda ubere síly, tak večeře byla hodna unavených Goodmanů.
Michal se usmíval takže večeře byla výborná.
Všichni mlaskali a své jídlo slupli, ani nemrkli. A leckdo si dal i nášup.
U večerního ohně proběhla druhá výzva: Chlapi a kluci vypnuli, schovali a zapečetili své mobilní miláčky. A to sakra není lehké !!!
Ráno Jířa v 7:00 probudil spáče a suše vyhlásil třetí výzvu:
Ranní plavání v přehradě.
A tak jsme šli všichni opět do plavek a pod dohledem záchranářů jsme mocnými tempy začali brázdit klidnou vodu slapské přehrady.
A že tedy pálila na kůži jako čert.
Když jsme po uplavání zhruba 100 metrové tratě opět vylezli na břeh, začalo všem být v ranním slunci tak nějak hezky. Sice chvíli trvalo, něž se prochladlá těla zase ohřála, ale dali jsme druhou výzvu a čekala nás báječná Michalova snídaně na sladko.
Teplé kakao, čerstvá vánočka, máslo a marmeláda všechny potěšila a doplnila ztracenou energii.
Standa za bedlivého dohledu Honzy naléval.
Kluci baštili, David vychutnával kávu a Hynek moudře relaxoval.
Bylo to krásné slunečné ráno.
Dopolední program byl plný resuscitace, zastavování krvácení a pomoci při dušení. Pod vedením záchranářů si chlapi a kluci vyzkoušeli jak se v takové situaci mají zachovat.
Následné modelovky byly super.
Hynek s Danem zachraňovali muže s infarktem, Honza s Kubou pomáhali dusícímu se buchtou a Pavel s Adamem zastavovali masivní krvácení.
Všichni při následném hodnocení od záchranářů obstáli na výbornou.
Michal opět nezklamal a naservíroval nám báječné špagety, které jsme jak se sluší na Goodmany jedli hezky společně u jednoho soustolí. Opět se po nich jenom zaprášilo a o žádosti přídavky nebyla nouze.
A pak už přišli na řadu neopreny, rychlé čluny a slapská voda.
Jak všichni víme, neopreny dělají hezká těla a tak jsme po oblečení všichni pyšně vyrazili na molo.
Následovali radovánky na vodě. Táta zachraňoval z vody syna a syn tátu. Skákali jsme z jedoucího člunu do vody a následně čelili vlnobití v semknutém útvaru. Podnikli jsme i pokus stát se Jamesem Bondem. Nicméně při vlečení skupiny na laně za člunem jsme zjistili, jací jsou filmaři lháři. Při rychlosti cca 15 km/hod se lana už prakticky nešlo udržet. O nějakém ručkování směrem k lodi ani nemluvě.
Po hodince strávené ve vodě už byli všichni řádně prochladlí, takže jsme po malé svačince zasedli do párty stanu kam za námi přišel "drogista" Tomáš.
Jeho povídání z vlastní zkušenosti o tom jak do drogové závislosti spadl, jakým pak čelil útrapám a jak našel sílu vrátit se zpět bylo naprosto úchvatné. A to včetně perfektního popisu jak drogy ovlivňují mozek a následně i tělo.
Kluci se po úvodních rozpacích rozpovídali a dotaz střídal dotaz. Tomáš to totiž vypráví naprosto originálně a hlavně upřímně. A v klidu odpovídal všem i na ty nejdivnější dotazy.
Díky Tome.
Ani večer se Michal nenechal zahanbit a připravil k večeři naprosto skvělé hamburgery. Pod pečlivým dohledem Davida, který průběžně kontroloval vysokou kvalitu to tak vonělo, že po chvíli přišli i záchranáři a pomohli nám za příjemného povídání všechny hamburgery ztrestat. A že jich bylo......
Rozjímali jsme za družného hovoru, ale pouze do chvíle kdy padla tma. To totiž přiběhla záchranářka Jitka s tím, že je ostrý výjezd a kluci potřebují na vodě pomoct. Dvě dvojice tátů a synů tak okamžitě vyrazili na za světla modrých majáků na záchrannou akci na jezeře.
Nicméně tonoucích bylo více, takže Jitka co chvíli přibíhala pro další a další dvojice.
Kluci se vraceli mokří řádně unavení, ale evidentně šťastní. A to i přesto, že tahání tonoucích z vody na neznámém místě za světla měsíce, není vůbec snadné ani lehké.
Záchranná akce se ale podařila a všichni tonoucí byli nakonec vytaženi a zachráněni.
Pochopitelně bylo vše dopředu domluvené a záchranáři řádně připravené a zajištěné.
I v neděli Jířa všechny vzbudil v 7:00.
Goodmanům se sice moc vstávat nechtělo, ale nakonec se nechali přemluvit a vstali do dalšího krásného a slunečného dne.
Čekal nás závod s čtvrtou a největší výzvou:
Slanění z mostu.
Nicméně ke slanění vedla dlouhá a složitá cesta. Kluci museli prokázat, že se v sobotu něco naučili a jsou schopní to použít.
A tak museli plavat, zachraňovat tonoucího a resuscitovat. Následně chlapi a kluci předváděli skvělé figury z akrojógy. Teprve poté, když ve figuře vydrželi předepsaný čas vyráželi k mostu.
A tam už šlo do tuhého.......
Pro klid na duši je naprosto zásadní na které straně zábradlí na mostě stojíte.
Jakmile se totiž ocitnete na straně nad vodou končí legrace a začínají pěkné nervy.
Pepa s Vaškem se s tím ale poprali na výbornou, stejně jako všichni ostatní a v pohodě se spustili do hlubiny.
Na závěr našeho pobytu na Slapech jsme vyrazili na vyhlídky na druhém břehu.
Záchranáři nás naložili do člunu a v pohodě suchou nohou přepravili na druhý břeh. Dál už jsme šli po svých a protože cesta do kopce unaví, měli jsme připravené špekáčky na posilněnou.
Díky kluci za parádní víkend.